Rameno sépie má oči rozsvícených aut

Ta šedá stuha naděje všech chvátajících v času

v noci je tajemná jak plazící se astronaut

Kovový vítr v poli betonových klasů

Tam v hrudi přírody dál tepe asfaltové srdce

poháry parkovišť když plní po okraj

Však na rtech měst nám zachutná jen trpce

Skrz zuby sídlišť proklouzne jak hranostaj

Pohltí davy v plechu oblečené a cíl je na dosah

Zvolna si myje dýmající prsty v lesklém chaosu

Duhové slzy rozhoupe všem oknům na řasách

Kaňonem s cihel pokroucená odplazí se k obzoru